Údržba zbraní

Nedávno se na netu rozhořela diskuse, jak a čím čistit palné zbraně. Není to nic nového, protože na dané téma se vášnivě diskutuje po celém světě pravděpodobně už od doby, kdy byly vynalezeny. Vzhledem k tomu, že tyto prostředky vyvíjíme, mám docela přehled o tom, čím se zbraně čistí a konzervují. Přesto mě na této konkrétní diskusi dost překvapilo, čím vším jsou lidé ochotni to dělat. Tak dalece moje fantazie nasahá.
Tento článek má posloužit k tomu, aby si každý dokázal vytvořit svůj objektivní názor co je vhodné a porozuměl, jak co funguje. Na začátek tedy uvedu, jak se obecně prostředky vyvíjí, aby bylo zřejmé, proč některé dál uvedené konkrétní věci jsou vhodné na zbraně a jiné ne.
Na začátku vývoje každého prostředku stojí marketing. Ten dá odpověď, na spoustu podstatných otázek, proč, komu, na co, za kolik atp.
Pokud výrobek dostane zelenou, pak musíme shromáždit (nebo mít) všechny informace o jeho kritických vlastnostech. Tedy co má splňovat, dělat, v jakých podmínkách a jakým způsobem bude používán, na jakých materiálech, s čím přijde do styku atd. Musíme vědět co je patentováno, protože porušení práv duševního vlastnictví není sranda. Nicméně je ale dobré vědět, jak to dělají jiní. Také názory uživatelů na konkurenční výrobky dávají dobré vodítko, jaké faktory vidí jako důležité……
Na základě těchto poznatků je možné poměrně přesně definovat konkurenční výhodu. Ta nemusí být jen v ceně a užitných vlastnostech, ale klidně i v reklamě, která přesvědčí lidi, že šmejd je to nejlepší, nebo v tom, že se podplatí někdo, kdo zajistí nákup daného prostředku. Naštěstí většina seriózních výrobců jde cestou užitných vlastností.
Pak se člověk pustí do vývoje a snaží se o co nejlepší výsledek v definovaných kritických parametrech. Ví přesně na co má být prostředek použit, jak má fungovat, čeho má dosáhnout, jak se s ním bude zacházet. Ale také, jakou odchylku od plánovaných cílových parametrů si může dovolit, a jak je tato odchylka důležitá pro celkové výsledné vlastnosti.

Palné zbraně jsou poměrně komplikovaná zařízení z hlediska vývoje prostředků pro jejich údržbu, čištění a konzervaci. Pro jejich výrobu jsou použity různé konstrukční materiály. Různé druhy ocelí, navíc s povrchovou úpravou. Používají se na ně hliníkové, hořčíkové nebo i měděné slitiny, vzácné kovy, dřevo s povrchovou úpravou, plasty včetně různých pryží. Musí být funkční od -68°C do 204°C. Přicházejí do styku s prachem, pískem, blátem, vodou i slanou, s otisky prstů, potem a mikrobiální kontaminací. Se spalinami vzniklými při rozkladu střelného prachu. Kontaktní plochy různých kovů ve vlhkém prostředí tvoří galvanický článek. Atd., atd.
Díky všem těmto parametrům musí prostředky použité na jejich čištění a konzervaci splňovat řadu náročných kriterií.
- Nesmí poškozovat žádný z použitých konstrukčních materiálů.
- Musí mít vysokou odolnost proti korozi na všechny použité materiály.
- V daném rozsahu teplot musí dobře mazat.
- Při nízkých teplotách nesmí dojít k zatuhnutí mechanismů.
- Musí mít menší než definovanou viskozitu.
- Nesmí obsahovat grafit nebo práškové kovy.
- Mají definované toxikologické testy.
- Barvu. Obsah rozpouštědel. Skladovací podmínky.

A mnoho dalších podmínek. Dobře se ví, proč tyto podmínky byly definovány a jak je vyhodnotit. Snad všechny ozbrojené složky na světě mají na tuto problematiku obsáhlé manuály a velice přísná kritéria.

Nyní však v kostce konkrétně ke skupinám obecně nejpoužívanějších prostředků, aditiv a podobně. Pro většinu lidí pracujících se zbraněmi budu uvádět jim známé vědomosti. Nicméně zmiňovaná diskuse mne přesvědčila, že se to netýká až tak všech.

Motorové oleje:
Jsou určeny pro styk se slitinami železa, slitinami mědi a hliníku. Mají relativně plochou křivku viskozity v závislosti na teplotě. Jsou určeny pro dlouhodobé a vysokoteplotní namáhání. Primární funkcí je mazání uvnitř motorů. Jejich protikorozní ochrana je vyprojektována na zcela jiný režim, než nastává u zbraní. Jak v poměru vody vůči oleji, tak v korozních zplodinách hoření a rozkladu chemikálií. Některé z nich (zejm. estery) mohou napadat plasty, především některé druhy pryží. Většina z nich viskozitně absolutně neodpovídá vojenským normám. Prostředky v nich (aditiva) pro dekarbonizaci jsou většinou tenzidy, které zvyšují příjem vlhkosti a snižují povrchové napětí. Obecně jimi ošetřený povrch zůstává mastný a chytá do sebe nečistoty.

Obráběcí oleje a emulzní oleje:
Jsou určeny pro styk se slitinami železa a některé se slitinami hliníku. Jejich primární funkcí je odvod tepla při obrábění. Sekundární funkcí je mazání. Čistící vlastnost není vůbec řešena. Obsahují sice protikorozní přísady, ale ty mají jen krátkodobý účinek. Jsou v nich baktericidní látky, které snižují odolnost proti korozi. Emulzní oleje snadno pohlcují a udržují vzdušnou vlhkost. Řada z emulzí má vysoké pH, které atakuje hliník a slitiny mědi. Jimi ošetřený povrch zůstává olejový a chytá nečistoty.

Oleje pro pily a zahradní techniku:
Jejich primární funkcí je namazat. Sekundární je biologická rozložitelnost. Ta ale v posledních letech nabývá na významu. Jejich rozkladné produkty jsou mnohdy schopny způsobovat korozi, případně vytvářet lepivé substance. Čistící vlastnosti a protikorozní ochrana jsou u těchto olejů nepodstatné tzn. žádné nejsou. Viskozitně požadavkům na zbraně extrémně nevyhovují.

Multifunkční oleje:
Tyto oleje jsou vyprojektovány, aby jimi bylo možné ošetřit a udělat úplně všechno, i to, na co si vývojář nevzpomněl. Řada požadavků má protichůdné vlastnosti. Proto jsou tyto oleje jeden velký kompromis. Splňují sice všechno možné, ale tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Používají se tehdy, když nic jiného nemám, nebo když nevím, co chci a jak na to. (Tedy ideální pro většinu domácích kutilů, kteří vůbec nic neví o mazacích prostředcích.) Multifunkčních olejů existuje celá řada a jsou mezi nimi velké rozdíly. Kupodivu některé repliky jsou mnohem lepší, než ten nejznámější z nich.

Silikonové oleje:
Mají vynikající tepelnou stálost (do 220 až 320°C, podle druhu). Mají nízký koeficient tření. Jenže jdou jen velice obtížně aditivovat (takže neposkytují aktivní protikorozní ochranu). Nemají čístící vlastnosti. Při výstřelu tvoří oxidy a nitridy křemíku (tedy brusivo). Povrch zasažený silikonových olejem jen velice těžko lze ošetřit něčím jiným. Chytají nečistoty.

Konzervační zbraňové oleje:
Tyto oleje jsou vyprojektovány na zbraně a jejich konstrukční části. Dobře mažou a dobře chrání proti korozi. Jejich čistící schopnost je nulová. Další nevýhodou je mastný olejový povrch, který chytá prach. (A to i když na ohmat se povrch jeví jako dobrý. Stačí si udělat jednoduchou zkoušku. Zbraň nakonzervovat, nezabalit, a po týdnu přejet po povrchu čistou bílou papírovou utěrkou.)

Čisticí zbraňové prostředky:
Jedná se o prostředky, které obvykle nenapadají konstrukční části zbraní a velice dobře odstraňují předchozí maziva a zplodiny po střelném prachu. Některé z nich mají i dobré konzervační a protikorozní vlastnosti. Ty lepší po použití uschnou. Nemažou.

Prostředky na rozpouštění Cu a Pb ( cooper solventy ):
Jsou určeny na rozpouštění zbytků otřelých částic projektilů a nábojnic v hlavni a v nábojové komoře. Tím, že tyto kovy chemicky rozpouštějí, jsou velice agresivní. Způsobují korozi a proto se také musí neutralizovat. Nicméně i přesto dochází ke zvýšenému poškození míst, na která jsou použita. Nejdou použít na celou zbraň a neřeší mazání, ani protikorozní ochranu.

Mazací zbraňové prostředky („vazelíny“):
Jejich primární funkcí je snížit tření na některých plochách. Řada z nich má slušné konzervační vlastnosti. Neřeší čištění, nebo odstranění spalin apod. Lze je použít jen lokálně. Jejich účelem je domáznutí malých exponovaných míst, po předchozím vyčištění a nakonzervování. Je zapotřebí být velice opatrný při jejich používání, protože některé při nízkých teplotách tuhnou a pak imobilizují pohyblivé součástky.

CLP:
Tyto prostředky do sebe spojují všechny operace spojené při údržbě zbraní. Čištění, mazání a konzervaci. Nejnovější trend využívaný nejen ozbrojenými složkami po celém světě.
Samozřejmě že by se dala pro každou z jednotlivých vlastností najít chemikálie, která ji splňuje lépe. Ale ta pak nesplňuje ty ostatní potřeby. (Např. existují rozpouštědla, která lépe rozpouští spaliny a karbon, ale také napadají plasty, nebo jsou toxická. Navíc nic jiného neumí.) Na trhu v ČR jsou 3 výrobky splňující kategorii CLP . Dva jsou zahraniční, třetí je vyvinut a vyráběn v ČR.

Běžná aditiva v obecných mazacích prostředcích:
Pro zbraně jsou striktně zakázány grafit a kovy. Grafit jako uhlík hoří, navíc špiní. Částečky kovů tvoří oxidy, nitridy, hydroxidy. Tedy ve svém důsledku korozní jádra zvyšují tření. Plus další problémy.
Halogenované uhlovodíky. Do této skupiny patří zejména chlórparafiny a fluorokarbony.
Obecně mají tyto látky nejnižší koeficient tření. Jenže chlórparafiny jsou toxické a při svém rozkladu často tvoří chlorovodík. A kde vzniknou chloridy železa, je zaděláno na velký problém. Fluorokarbony (Teflon apod.) se při vyšších teplotách (nad 270°C) také rozkládají, fluor pak reaguje s oxidy železa a způsobuje korozi.
Sulfid molybdeničitý (MoS). Má nízký koeficient tření a sám o sobě si udržuje kluzné vlastnosti jak za nízkých, tak poměrně vysokých teplot. Ale při výstřelu dochází k jeho rozkladu za vzniku nitridů Mo a oxidů síry. Tedy v důsledku ke zvýšení tření a koroznímu napadení. Navíc černí.

A závěr? Každý prostředek je cíleně vyvinut pro určité, přesně definované, použití. Sice většina z nich lze použít i na něco jiného, ale už ne tak dobře, nebo s nějakou výhradou. Třeba multifunkční olej mohu použít na mytí, namazání a konzervaci zbraní, ale ve srovnání s přípravky určenými na zbraně, bude málo čistit, špatně mazat a obvykle špatně konzervovat. Nebo pokud to přeženu, tak biodegradabilní olej na motorové pily mohu použít na smažení řízků, ale pravděpodobně se otrávím. Přitom je na smažení řízků vhodnější, než na zbraně. Řízky na něm nikdo nesmaží, ale na zbraně ho někteří patlají.
Používejte prostředky na to, na co jsou určeny. Lidé, kteří je vyvíjeli, moc dobře vědí, proč je udělali pro konkrétní použití a ne pro nějaké jiné. Ano motorový olej je mnohem levnější, než speciální olej na zbraně. Jenže motorový olej se vyrábí ve stovkách tun, kdežto prostředky na zbraně ve stovkách kilo a z mnohem dražších a kvalitnějších chemikálií. Ještě na jednu věc upozorním. U zbraní platí, že buď mám prostředek, který funguje a je pro dané použití určen, nebo jiný, fungující jen částečně a pak si vytvářím nějaký problém, který se může projevit až po čase !!

Martin Čech CXDynamics